Popíšu tu jeden příbeh (z doslechu)
Jeden typek, se stavil za druhym typkem ve chvili, kdy nasazoval na motorku zadni kolo s nove obutou pneu.
Říkejme jim třeba pracovně Pat a Mat.
Pat: Zdar Mate, co tady blbneš, pojeď se svézt na moto.
Mat: Nevoravuj, nemám to hotový.
Pat: Nekecej, namontuj to tam a razíme!
Mat: Hele obul jsem funglovou gumu, je snad vzatá z výlohy... se podívej na ten psikulínový lesk!
Pat: A co jako, to vofafrně zajedeš pár km, a je to v cajku.
Mat: Ti říkám, že se mě to nezdá, nejradši bych to vošmirgloval alespoň stovkou šmirglem.
Pat: Kámo hele, to než vošoubruješ, tak bude tma a houno z toho, to se fakt poddá!
Mat: No jo, juž to mám, tak teda jedem no.......snad se to poddá......
A co bylo dál?
Asi třista metrů od Matova baráku na první křižovatce dostal Mat při rozjezdu v asi 15km/h vystavniho "hajsajdra" (i když bez opuštění motorky).
Na motorce se držel co mu síly stačily, dokonce si při tom prý slavnostně vyzkoušel, zda klakson troubí. A troubil, důkazem byl orý rozruch na nedalaké autobusové zastávce. Nicméně síly nestačily a mocná přitažlivost zemská pozvala obě tělesa k zemi.
Takže nastává otazka, bude Mat příště trpěliví a bude šmirglovat. I když ho Pat, nebo kdokoliv jiný, bude přesvědčovat o něčem jiném?
